Připravované knihy

Ukázka z knihy „O životě a smrti“ (připravuji doplněné vydání knihy).

1. Ukázka

2. O životě rozhodl věštec, ne lékaři.

1. Ukázka

Ukázka z knihy O životě a smrti:

O ŽIVOTĚ A SMRTI

Každý ví, že s naším osudem souvisí narození i smrt. Podle mé teorie, je dáno osudem většině lidí (80%) žít v pohodě a zemřít zdráv ve 100 letech. Několik posluchačů živého televizního vysílání, kde jsem věštil, mi dávalo otázku, jak to chci udělat, abych zemřel zdráv. Na to bych odpověděl větou z Tibecké knihy o životě a smrti, kde Sogjal Rinpočhe napsal v kapitole „Proces umírání“, že lidské bytosti musí čelit dvěma příčinám smrti: předčasné smrti a smrti jako následku vyčerpání přirozené délky života. Říká se, že ohrožuje-li nás předčasnou smrtí jenom nějaká překážka, lze ji odvrátit snadněji. Ovšem za předpokladu, že o tom předem víme, dodávám já. Mnoho lidí stále opakuje, že nechtějí vědět, co je čeká. Tvrdí, že raději žijí ve sladké nevědomosti. Jenže potom mohou být zaskočení překážkou, kterou nečekali a která může změnit jejich osud.  Tvrdí, že raději žijí ve sladké nevědomosti. Jenže potom mohou být zaskočení překážkou, kterou nečekali a která může změnit jejich osud. V učení o bardech a v tibetských lékařských knihách nalezneme popisy znamení varujících před hrozící smrtí, z nichž některá předpovídají smrt do několika let či měsíců a jiná za týdny nebo dny. Zahrnují fyzická znamení, jisté specifické druhy snů a zvláštní zkoumání s použitím stínových obrazů. Tato znamení dokáže však bohužel interpretovat jenom člověk s odbornými znalostmi.

Všichni víme, že zemřeme, ale nevěříme tomu. Protiklad je, že čím více se lidé smrti bojí, tím více se k ní přibližují.

K napsání této knihy mne inspirovaly zkušenosti z mé praxe, zejména příběhy ze skupinových terapií, tzv. Rodinných konstelací, které opakovaně dokazují existenci energie živého organismu i po smrti včetně ovlivňování živých. O tom, jak energie zemřelých pomáhá, škodí či ovlivňuje živé, se vedou nekonečné diskuse a touto knihou i já se snažím přispět svými zkušenostmi. Vědecká obec tyto energie po smrti neuznává, a tudíž vysvětlit důsledky toho co způsobují, neumí. Z mnoha případů jeden: Jedné klientce, úspěšné lékařce, zemřeli tři manželé v průběhu jejího života. Dalšího partnera si bála vzít za muže, tak s ním jen žila. Po pěti letech zemřel. Tuto klientku, která chtěla vysvětlit, proč její partneři umírali předčasně, jsem pozval na skupinovou terapii rodinné konstelace, abych jí dokázal oprávněnost své věštby. Z konstelací se potvrdilo, co jsem klientce řekl při konzultaci, to je, že na její matku udělala woodoo její neúspěšná sestra (teta této klientky). Účelem woodoo bylo to, aby se matce klientky a ani jejím dětem nedařilo, protože jí záviděla nejenom práci (byla lékařka a její dcera také), ale i vysokoškolsky vzdělaného a dobře postaveného partnera. Podobných příkladů bylo mnoho a „postižení“ podobným problémem jako výše popsaná lékařka se po konstelacích cítili o mnoho lépe, jakoby se zbavily neviditelné zátěže. To se vědeckými metodami nepovedlo dokázat ani odstranit a proto ony ženy vyhledaly alternativní způsob vysvětlení i zbavení se problému. Dokud věda nebude umět vše vysvětlit, budou lidé vyhledávat alternativní metody. Názorů je a bude mnoho a myslím, že si každý umí najít ten, který jej nejvíce uspokojí. Asi je jedno, zda je vysvětlení více či méně fantastické, důležitý je výsledný efekt. A navíc – lidé mají rádi tajemno.

Aby byla tato kniha zajímavá i pro ty, kteří mé názory nesdílejí, snažil jsem se z dostupných pramenů napsat i poznatky vědy, jiných vizionářů a pohledy různých náboženství na vznik a zánik života.  Kvůli této knize jsem se začal věnovat skupinové terapii, tzv. Rodinné konstelace (podrobně o konstelacích v závěru knihy), kterými se snažím objasnit a vysvětlit dosud nevysvětlené. Nebýt této metody, musel bych hovořit pouze o svých názorech a takových je mnoho, některé popisuji i v této knize. Ale díky konstelacím a z nich vzešlých jiných pohledů lze hovořit o názoru skupiny. Názor skupiny má podle mne větší váhu, než názor jedince. Kdo zažil tuto terapii ví, o čem mluvím. Ten, kdo konstelace řídí, udílí směr, ale děj se odvíjí bez ovlivnění terapeuta. Já, jako vedoucí skupiny, nemohu diktovat jednotlivcům, co mají cítit a co mají říkat. Jen musím vypozorovat souvislosti, které se odvíjejí bez mého přičinění. V některých kapitolách prozradím, jak jsem konstelace prováděl. Důležité aspekty jsem zkoušel s různými skupinami lidí na různých místech a stále vycházelo to samé. Pokud se výsledek potvrdil 3x, popsal jsem jej v této knize. Někteří se utěšují tím, že život je břemeno a smrt je vysvobození. Pan farář Mudr. Kubíček (dříve gynekolog) při mši, za mojí zemřelou tetu, o něčem podobném mluvil také. To bylo v prosinci 2004 a bohužel netušil, že o půl roku později zemře hroznou smrtí. Zloději přišli vykrást faru (na Litoměřicku, kde žil) a on je vyrušil. Aby zahladili stopy, zabalili jej do deky, polili benzínem a zapálili. Tak hroznou smrtí zemřel.

Když jsem věštil, proč se mu to stalo, vyšla karta s číslem 6., udělal bohužel chybu. Znamená to, že to rozhodně nebyl jeho osud.

Co je po smrti nikdo nikdy nedokázal a podle mne bude užitečné se smířit s tím, že ani nedokáže. I kdyby něco bylo, tak už jenom proto, že si to nepamatujeme a neuvědomujeme, je to ztráta času se spoléhat na to, že „potom bude lépe“.  Proto sdílím názor mnoha myslitelů, že je lépe si užít nyní a to co máme, dělat maximum proto, aby to bylo případně lepší, než snít a čekat na smrt. Tvrdím, že čekání je největší břemeno. Podle autorů knihy Fantastické a magické z hlediska psychiatrie bylo heslem starověkých lidí: Jezte, pijte, po smrti není rozkoše. Ve zpěvu Odyssey Achilles prohlásil, že by byl raději na zemi posledním, než v podsvětí prvním. Moudrost Šalomounova praví, že lépe je živému psu, než mrtvému lvu. Staří Řekové smrt viděli jako mladého jinocha (Thanatos), který zháší pochodeň života tím, že ji zatlačuje do prachu země. To, že žádní bohové nestárli a nikdy neumírali, bylo a je přáním lidí. Podle vlastností a schopností  bohů se lidé snažili zhmotňovat své myšlenky. Tak myslím i vznikly různé báje o pramenech věčného mládí, o elixíru mládí, báje o kouzelných nápojích, atd.

Aby byl starým lidem prodloužen život, byly provozovány různé praktiky. Nejznámější je zachytit do svého těla to, co je v mladém těle. Známá je kniha o Alžbětě Báthoriové, která se koupala v krvi mladých panen. Podle výše popsané knihy Fantastické a magické z hlediska psychiatrie byla ve starém Římě i v Paříži půjčovna dívek, které měly svojí energií omlazovat zákazníky. Podle autorů knihy byla v Paříži známá madame Janus, která dobře živené dívky půjčovala. Kůra spočívala v tom, že klient si půjčoval vždy dvě dívky na noc, kůra trvala 3 týdny. Nesmělo docházet k sexuálním praktikám, jinak prý by kůra neúčinkovala. Během tří týdnů byly vystřídány tři páry dívek. Dívky sloužily jeden týden a dva dny měly volno (aby se „fluidum“obnovilo). O císaři Barbarossovi se říkalo, že k tomuto účelu využíval chlapce. Ale jsem přesvědčen, že zda se někdo obklopoval chlapci či dívkami bylo dáno sexuální orientací. Patrně císař upřednostňoval chlapce, protože jeho sexuální orientace byla jiná než ta, která je považována za obvyklou. Něco podobného se říkalo o jednom z bývalých čínských vůdců – že spal s  mladými děvčaty najednou. Za nápoj mládí pro starce se považovalo mateřské mléko, zvláště když se sálo přímo z ženského prsu. To bych docela dobře dokázal vysvětlit. V mateřském mléce se vyskytují všechny biologicky důležité látky, které v běžné stravě nejsou. To, že se doporučovalo sát přímo ze zdroje, je také vysvětlitelné, protože mladá žena má více životní energie, než starý člověk. Proto při přímém kontaktu dochází k přijímání energie jak životní, tak léčivé, protože více než polovina lidí podle mé teorie má léčitelské schopnosti. A když se k těmto dvěma energiím přidaly biologicky důležité látky, mohl být pozitivní účinek „léčby“ brzy patrný. Podle mé teorie (viz kniha Jak se dožít 140 let) je možné energii přijímat nejúčinněji ze zdrojů, kde energie je, a na prvním místě jsou to stromy, pak voda, zvířata a lidé. To by mohlo vysvětlit, proč měl a má kontakt s náhradními zdroji energie význam zejména u nemocných. Také nemocný Fredy Merkury, když umíral na HIV, obklopil se Perskými kočkami, s nimiž spal v posteli. Jsem přesvědčen, že psi a kočky mají větší léčitelské schopnosti než lidé, leckdy vezmou na sebe i nemoc pána. Je ale jasné, že je příjemnější trávit noc s mladým člověkem (který má méně energie než zvíře) než se zvířetem, pokud nejde o zoofila.  Co se týká prodloužení mládí, dnes existuje mnoho metod, jak toho dosáhnout. Když jsem viděl dokument o dlouhověkých lidech v Japonsku, bylo jasné, proč se dožívají vysokého věku. Japonský rybář, který ve svých sto letech stále denně chodil lovit harpunou ryby, vypadal na dokumentu jako Evropský čtyřicátník. Díky neustálému pohybu neměl problémy s páteří. Tvrdím, že kdo bude celý život doplňovat biologicky důležité látky, které chybí ve stravě či je organismus ze stravy nepřijímá, když budeme mít trvale až do smrti dostatek pohybu a péče o páteř a zuby, správně dýchat, budeme vypadat stále dobře a zemřeme zdraví (jak to udělat jsem popsal ve své knize Jak se dožít 140 let).

Celý život žijeme v napětí. Ohrožují nás nemoci, zranění, smrt. Tělo se dokáže mnoha nástrahám života bránit, dokáže se samo léčit, ale musí mít k tomu podmínky. Náš imunitní systém bojuje neustále s viry, bacily, bakteriemi, parazity, atd. Organismus je neustále napadán volnými radikály, všemi možnými jedy, které dýcháme, pijeme s vodou, či přijímáme s potravou. Organismus je schopen rozvinout celou řadu obranných mechanismů proti těmto nebezpečím. Nejdokonalejší je antioxidační tělní obranný systém, který se brání proti vedlejším toxickým produktům kyslíku. Zahrnuje látky jako vitamín A, E, C, řadu enzymů a bílkovin. Jsou strategicky umístěny v různých částech buňky, takže jakmile se vytvoří radikály, mohou je neutralizovat. Dva známé zdroje, volných radikálů, jsou sluneční světlo a tabákový kouř.

Netopýr žije rychle, hodně jí, spotřebovává hodně energie, a přesto žije třicetkrát déle, než jeho příbuzní – myši či rejsci. Dožívá se asi třiceti let. Patrně se u nich vyvinul nějaký mechanismus, který snižuje poškození tkání kyslíkem a jeho produkty volnými radikály. Zjistilo se, že většina tvorů s křídly žije poměrně dlouho. Při pokusech se zjistilo, že působením kyslíku na myší buňku ji zahubil kyslík do pěti minut. Stejné hladině kyslíku byly vystaveny buňky andulky, která žije asi 18 let. Na buňky andulky neměl kyslík vliv. Vědci jsou přesvědčeni, že ptáci mají buňky plné silných antioxydantů. Antioxydanty zkoumá Buckův institut v Kalifornii, kde pracuje mnoho vědců z celého světa. Ví se, že tělo vyrábí své vlastní antioxydanty. Jejich molekuly se vznášejí uvnitř buněk a zneškodňují všechny volné radikály, které potkají. Přesto jim vždy nějaké uniknou. Když se zlomí rovnováha obranných molekul a volných radikálů, začínáme stárnout. Skutečný elixír mládí by měl být lék, který by pomohl v boji proti volným radikálům.  Vědci z Buckova institutu jsou přesvědčeni, že se jim podařilo takový lék vyvinout. Je to hnědý prášek – syntetický katalyzátor SCS. Je to velmi silný antioxydant. Pokus byl proveden na červu, který žije 20 dní. Někteří léčení červi žili až dvakrát déle. V současné době se lék zkouší na myších.

Ze všech pokusů je jasné, že je nutné využívat více způsobů najednou.  

Každý živý tvor má v sobě mikroby a podle jednoho dokumentu jich je cca dva miliony a váží 2,5 kg. V každém živém tvorovi jsou miniaturní bakterie, které na začátku života žijí samostatně. Je to mitochondrie. Je to zdroj energie, který potřebuje kyslík ke svému životu, ale současně každým vdechnutím stárneme. Neničí nás jenom kyslík, ale vedlejší produkty jeho metabolismu. Uvnitř mitochondrií se většina kyslíku, který vdechneme, mění v životadárnou energii. Některé molekuly kyslíku se ale změní ve volné radikály. Když se volné radikály uvolní, mohou poškodit jakoukoli část kterékoli buňky v těle. Nejvíc ničí geny, které se nacházejí uvnitř. Plíce jsou prvním orgánem, který se setkává s atmosférickým kyslíkem, kterého je ve vzduchu 20%. Proto také na plicích, mozku srdci je poškození buněk volnými radikály nejvíce patrné a to i pouhým okem. V kombinaci volných radikálů se zvýšenou hladinou cholesterolu může dojít k ucpání důležitých krevních cév.

Mozek spotřebuje 20% kyslíku. Mladé mozkové buňky obsahují velké množství mitochondrií, které časem začíná ničit velké množství volných radikálů, vznikajících díky velké spotřebě energie v mozku. Tím stárne mozek, myšlení začíná být zmatené, zhoršuje se paměť. U zvířat byla zjištěna souvislost stahů srdce s věkem. Rejsek má pětset stahů srdce za minutu. Proto žije asi 4 roky. Srdce slona má třicet stahů za minutu, dožívá se až osmdesáti let. Želva má nejpomalejší srdeční tep a žije až sto sedmdesát let. Mnoho lidí se učí správně dýchat, cvičením lze snížit počet tepů srdce.

Když pochopíme život, pochopíme i smrt a obráceně. Když pochopíme sebe, pochopíme druhé. Na pochopení sebe musíme pochopit rodinný systém. Jsem přesvědčen, že není dobré litovat toho, co jsme neudělali, ale je nutné se umět s minulostí vyrovnat. Když neznáme naše rodiče, nemůžeme je pochopit a tím nejsme schopni pochopit ani sebe a ani našeho partnera, nevíme, čemu máme a můžeme věřit, nejsme schopni najít svůj pevný bod, jistotu, smysl života. Ti, kdo nenajdou svoji jistotu, mají tendence se uchylovat k názorům a pomoci druhých, což nemusí být vždy dobré a zejména různé sekty nabízí jednoduché řešení. Když nejsme vyrovnáni s naší minulostí, nemůžeme žít přítomnost a budoucnost.

Ve všech oblastech našeho života musí být rovnováha, stejně jako mezi životem a smrtí. Když není rovnováha v přírodě, vymstí se nám přírodní katastrofou. Když není rovnováha v lidském organismu, onemocní, či zanikne. Když není rovnováha ve vztahu, vztah rovněž „onemocní“ či zanikne.

Z otázek klientů jsem vypozoroval, že někteří lidé chtějí být připraveni na smrt, či se smrti bojí. Má to logiku, protože stejně jako bychom měli být připraveni na život (na vztah), měli bychom být připraveni na smrt. Většina lidí žije v odmítání smrti, nebo v hrůze před ní. Jiní pohlíží na smrt s naivní představou, že smrt se jich zatím netýká a že až to přijde, pro ně vše dopadne dobře a nyní že si s tím není třeba dělat starosti. Nepokládají smrt za nic zvláštního, spíše za přirozenou věc. To vše jen do té doby, dokud člověk neumírá. Další mylný dojem je, že se nás smrt našeho blízkého netýká, protože nejenom smrt, ale i činy příslušníka rodinného systému (tři i více generací zpět) se nás týkají a ovlivňují nás, naše děti, vnuky a pravnuky.

Protože jsem si v praxi mnohokrát ověřil, že mé teorie se potvrdily dříve či později, dovolím si i v této knize trochu teoretizovat a využít své vizionářské schopnosti k vysvětlení dosud nevysvětleného.

Všechny statistiky jsou zkreslené, to se ví a věda s odchylkami počítá. Do jaké míry budou mé údaje přesné, se snad, jednou také dozvíme.

Smrt je téma, o kterém se toho ví jen málo. Nejenom proto jsem v roce 2005 napsal tuto knihu. Neznámé, nevysvětlené, co děsí a je nepoznané přitahuj. Dnešní společnost, která chce být mladá, zdravá, šťastná a úspěšná, tabuizuje nemoc a smrt více než dřív.

Smrt se týká každého z nás, doopravdy se jí zabývat začneme až v okamžiku, kdy například onemocníme. Do té doby je smrt abstraktním pojmem. Děti a mladí lidé jsou svým způsobem nesmrtelní. Teprve s ohrožením zdraví, které do té doby bereme jako garantovanou jistotu, na ni reálně pomyslíme. Smrt je opravdu jedním z posledních tabu naší společnosti, připouští si smrt malé procento lidí až od „určitého věku“ a těžce nemocní.

Protože věda nedokázala, že vědomí přetrvává i po smrti, raději se spoléhá na svou práci a myšlenky, které jej, jak věří, přesáhnou.

Smrt je definována jako smrt mozku. „Co a jestli vůbec se něco odehrává potom, není předmětem vědy, ale víry.

Poprvé se pojem mozkové smrti objevil v roce 1959 ve Francii na XXIII. mezinárodním neurologickém zasedání. Uznání si nová definice smrti vydobyla až o deset let později.

K této definici přispěla církev. Dříve se užívala jako ukazatel smrti zástava dechu, srdce či tepu, ale v padesátých letech prohlásil papež Pius XII., že život je schopnost komunikace s lidmi a Bohem. Smrt, že je tedy logicky nemožností této komunikace. Smrt nastává ve chvíli, kdy mozek přestane reagovat na zevní podněty. Přestane nevratně plnit základní funkce nejen ve smyslu vědomí a myšlení, intelektu a paměti, ale i těch nižších, čistě reflexních záležitostí. „Ucuknutí před bolestí třeba. Nakonec přestávají pracovat nejstarší centra zodpovědná za oběh a dýchání. A bez kyslíku nervové buňky nevydrží déle než pět minut. Jde to rychle,“ připomíná profesor Beneš. Zdůrazňuje, že díky tomuto přístupu ke smrti se mohl zásadně rozšířit transplantační program. Buddhistický přístup jej schvaluje. Darování orgánů předčasně zemřelých považuje za velmi užitečné. V momentě, kdy medicína konstatuje klinickou smrt, z buddhistického pohledu ještě skutečná smrt nenastává. Nastal jen konec aktivní látkové výměny s vnějším světem. Následují další procesy, související s oddělováním vědomí od tělesné stránky. Umírající tak může například vnímat hluboké dunivé tóny a nejrůznější vize a obrazy. Vědomí umírajícího totiž dle buddhismu pracuje dál.

„Když se dvacet až třicet minut po zástavě srdce setkává bílé a červené světlo, vrátilo se do prostoru 33 pocitů hněvu a 40 pocitů připoutanosti. Pak se rozpouští sedm pocitů vznikajících z hlouposti. Potom způsobem vykračujícím za všemi dojmy a prožitky definitivně zmizí všechny představy a vjemy. Vše ztmavne a ztichne. „To je poslední okamžik umírání,“ píše lama Ole Nydahl ve své knize O smrti.

Podle jedné psychiatričky je přijetí vědomí smrti jedním ze znaků zralosti. Jenže tím, že se smrt dostala do izolace, k ní nikdo z nás neumí zaujmout postoj. „Lidé velmi rádi sledují kriminálky a horory. Díky brutalitě a četnosti úmrtí v televizi diváci získávají pocit, že se jich smrt netýká,“ zamýšlí se psychiatrička.

Truchlící rituály jsou podle ní velmi důležité, stejně jako schopnost zaujmout ke smrti otevřený postoj. Nenamlouvat sobě ani těžce nemocnému, že smrt nehrozí. Z praxe má zkušenost, že pokud se o smrti blízkého člověka nehovoří, netruchlí se za něj, má to pak pro pozůstalé nejrůznější následky. Stavy úzkosti, deprese, emoční plochost, ale i pálení a jiné fyzické bolesti. „Hluboká emoce musí být ventilována, musí se jí dát průchod. Z legrace někdy říkám, že roztrhnout roucho a posypat hlavu popelem k něčemu bylo. Dnes si lidé často vezmou na pohřeb pilulku, aby neplakali nebo se nezhroutili, ale tím pádem neproběhnou všechny ty procesy, které proběhnout mají. A to je špatně.“

Ze zkušenosti lékařů obecně platí, že finální informaci o smrti dokáže přijmout málokdo. Raději se zeptá na kdejaký detail o své nemoci, ale že zemře, to slyšet nechce. Technicky vzato jsme v naší civilizaci na vysoké úrovni, ale lidsky pořád na smrt připraveni nejsme.

 

Předpovězení smrti

Je mnoho historek o znameních smrti. Mnohé šlechtické rody mívaly rodové znamení smrti. Slavatům se ukazovala bílá paní. Martinicové viděli při blížící se smrti světlo v zámecké kapli, nebo spadl jejich rodinný erb. Černínové slyšeli šustot padajícího písku. Habsburkům věštil smrt havran. Když umíral několik dní Goethe, prý jeho blízcí slyšeli v domě, kde umíral hrát hudbu, někdo zpěv. Z projevů umírajících je patrné, že mnohdy se umírajícím ohlásí někdo již dříve zemřelý. Signálů umírajícím bývá mnoho, např. slyší klepání, hudbu, vidí světlo, tunel, ale jsou známy i projevy hmotné, jako zastavení hodin v okamžiku smrti, pád obrazu ze zdi, aniž by byl poškozen závěs spadlého předmětu.

Jedna moje klientka (asi dvacetiletá dívka) přišla s problémem, který neuměla řešit. Vždy když prošla okolo někoho, kdo měl brzy zemřít, řekla nahlas větu: „Chcípni ty svině“. Bylo to zvláštní a tehdy jsem ještě neprováděl skupinové terapie, které by dívce určitě pomohly, aby aspoň tuto větu neřekla nahlas. Přišel jsem na to, že umírající, nebo lidé, kteří mají brzy zemřít, vysílají zvláštní vibrace. Právě tyto vibrace v mozku této dívky byly jakýmsi spouštěcím mechanizmem k vyřčené větě. Protože vše šlo mimo vědomí klientky, neuměla to ovládnout. Podobně „vysílají“ lidé s duševní poruchou, tyto vibrace už „zachytí“ více citlivých lidí a mohou z toho mít nepříjemný pocit.

Již jsem se zmínil a dále zmiňuji o „programování“ lidského podvědomí. Jsem přesvědčen, že i nápisy na krabičkách cigaret- kouření zabíjí, ničí zdraví, atd., jsou v tomto ohledu nebezpečné. Dítěti stačí třikrát říci –„Jsem neschopný“ a bude z něj neschopný. Dospělému by se to muselo říkat vícekrát, a když má řečník talent a schopnost ovlivnit druhé, stačí jednou. Připomenu případ, kdy jedna žena utrhla ze stromu sousedky hrušku, která přečnívala na její zahradu. Sousedka ji zahlédla, vylezla ze svého domu a zakřičela na ní: „Do roka zemřeš, protože jsi mi ukradla hrušku. Ona vystrašená sousedka za mnou přišla s tím, že už se to blíží a že snad dostane infarkt, co má dělat. Tak jsem jí poradil postupy, jakými se onoho „programu“ sousedky, že zemře, zbavila. Tím chci připomenout, že i takové programování jako je na krabičkách cigaret je nebezpečné. Podle mé teorie zemře nebo bude mít podlomené zdraví předčasně dvě třetiny nezletilých kuřáků a třetina dospělých ne z kouření, ale díky onomu nápisu na krabičce cigaret. Je to podobné, jako účinnost reklamy, která se stále opakuje.

 

Duše

Podle mé teorie je možné duši živého organismu vyjádřit schematicky – viz obr. v příloze. Protože jsem přesvědčen, že jde i o tři různé energie, má každá část svojí polaritu. Jsou to již zmíněné tři části lidské duše, což je základna- tvoří jí šesticípá hvězda a má kladnou polaritu a ukázalo se, že je zastoupena dvakrát v jenom těle. Podle mne se v této části rozhoduje, kdy a za jakých okolností se člověk narodí a zemře. Tato zóna- či energie není vidět, ani cítit, její místo je těžko definovatelné, a pokud existuje Universum, uměl bych si pod tímto názvem představit právě tuto část energie i její umístění. Většina lidí hledá místo, kde Universum je, někdo si Universum představuje jako Boha. Názorů je mnoho a žádný se dosud neprokázal. Já jsem přesvědčen, že energie Universa, nebo základní část lidské duše je vždy u „matky“. Záměrně neříkám u ženy, ale jen u ženy – matky. U ženy, která nemůže mít děti, tato energie chybí, resp. zmizí v okamžiku, kdy žena ztratí schopnost mít děti, což může být po přechodu, ale i po nemoci, operativním zákroku, úrazu, atd., který znemožní porod. Toto universum se objeví prvním nadechnutím, to je při porodu.

Další část je ve tvaru – šesti-květu, který má zápornou polaritu. Tato zóna zůstává na místech, kde člověk zemřel násilnou smrtí, či kde spáchal sebevraždu, je měřitelná a zjistitelná virgulí, proutkem př. jinými pomůckami.

Poslední částí lidské duše je ve tvaru šestihranu. Tato část má kladnou i zápornou polaritu, je zjistitelná a měřitelná virgulí, proutkem, atd. Tato část energie je pohyblivá a pohybuje se mezi „základnou“ a místy, která měl zemřelý rád, či kde má své blízké, nebo kde žil. Citliví lidé jsou schopni tuto zónu „cítit“, či ji vidí – ve formě duchů, nebo dokonce v podobě konkrétních zemřelých lidí, atd.

Americký neurochirurg Dr. Eben Alexander, který pracuje 25 let na Harvard Medical School, onemocněl r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do komatu. Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom tento týden v týdeníku Newsweek, kde píše o své nové knize na toto téma:

Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných zážitků, píše autor. Jako neurochirurg rozumím tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří se blíží smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, které zažívají lidé, kteří o vlásek unikli smrti.

Na podzim r. 2008, po sedmi dnech v komatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti.

Neexistuje vědecké vysvětlení, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v komatu, moje mysl – mé vědomí, mé vnitřní já – bylo naprosto při životě. Zatímco neurony mého kortexu stoprocentně ochromily bakterie, které na ně zaútočily, moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do širší, nové dimenze vesmíru, do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje a před zážitkem komatu bych ji odmítl jako nemožnost.

Avšak ta dimenze – kterou popsali četní svědci, kteří se dostali na pokraj smrti – skutečně existuje.

Všechny hlavní argumenty proti předsmrtným zážitkům uvádějí, že tyto zážitky jsou důsledkem minimálního, dočasného či částečného špatného fungování kortexu. Avšak k mé předsmrtné zkušenosti došlo v situaci, kdy tomu nebylo tak, že by můj kortex špatně fungoval – můj kortex byl prostě stoprocentně vypnutý. Je to jasné z vážnosti a doby trvání mé meningitidy a je to zdokumentováno CT skeny mého mozku a neurologickými vyšetřeními.

Na základě dnešního lékařského porozumění mozku je absolutně nemožné, abych během svého komatu zažil jakékoliv, třeba jen omezené vědomí.

Trvalo mi dlouhé měsíce, než jsem se vyrovnal s tím, co se mi přihodilo. Nejen prostě s tím, že bylo lékařsky nemožné, aby byl během svého komatu při vědomí, ale – a to bylo důležitější – i s tím, co se dělo během té doby.

Knihu dr. Ebena Alexandera Proof of Heaven: A Neurosurgeon’s Journey into the Afterlife (Důkaz nebe: Cesta jednoho neurochirurga do posmrtného života), vydává nakladatelství Simon & Schuster 23. října 2012.

——————————————————————————————————————————————————————————————————–

2. O životě dítěte rozhodl věštec, ne lékaři

18.05.2011 | autor: JOB, horoskopy |

Za zásah nadpřirozených sil, božskou pomoc nebo dokonce zázrak mohou považovat uzdravení své nyní více než roční dcery Šárky její rodiče. Dítě se narodilo předčasně a od narození bylo v kómatu. Po několika dnech lékaři rodičům sdělili, že mozek dítěte je nenávratně poškozen a navrhli odpojení od přístrojů.

Tehdy zasáhl možná samotný osud anebo zoufalá snaha rodiny pokusit se dítě zachránit jakýmkoliv způsobem. Babička Šárky kontaktovala léčitele a známého televizního věštce (Stanleyho Bradleye) s dotazem, jestli je ještě šance, že by se její vnučka mohla uzdravit.

„Šárka se narodila předčasně v 27. týdnu těhotenství 27. prosince císařským řezem. Nevíme, co se během porodu stalo, dítě však muselo být kříšené a lékaři nepředpokládali, že to vůbec přežije,“ vypráví o nešťastné události babička malé Šárky. Miminko mělo po narození velmi nízkou porodní váhu, 1,15 kg, bylo nedovyvinuté a velmi křehké.

Lékaři rodičům sdělili, že sice přežívá, ale jeho pohyby jsou pouze vegetativní a mozek je zřejmě mrtvý. Navrhovali proto odpojení od přístrojů. „Dcera ji ale nechtěla nechat zemřít, pořád doufala, že se její stav zlepší. Druhý týden v lednu jsem si najednou vzpomněla na pana Brázdu, že jsem s ním před lety mluvila a že by se na malou mohl podívat a říct nám, jestli je nějaká naděje.“

Lékaři chtěli dítě odpojit, věštec byl proti.

Věštec se ihned do případu miminka v kómatu angažoval. Nechal si poslat fotku holčičky a sdělil rodičům, že při porodu musela být nešetrným zacházením zablokovaná krční páteř a že je mozek vyživován ani ne dvěma procenty kyslíku. Ihned začal na dálku rovnat páteř a odstraňovat blokádu.

„Z vlastní zkušenosti vím, že takový typ poruchy a bezvědomí způsobuje nedostatečná výživa mozku způsobená blokádou krční páteře. Řekl jsem jim, aby dítě rozhodně neodpojovali, že se pokusím mu na dálku krční páteř srovnat a blokádu odstranit. Poradil jsem rodičům akupresurní body, které měli miminku pravidelně masírovat“ sdělil Bradley. Po těchto zásazích začalo dítě okamžitě reagovat na podněty a postupně se probralo z bezvědomí.

„Změny jsme pozorovali už druhý den po léčitelově zásahu. Lékařům jsme o tom nic neřekli, vysmáli by se nám. Takhle jenom nechápali, že dítě, které podle nich mělo být mrtvé, se najednou začíná chytat a reagovat,“ vysvětlila Šárčina babička. Bradley také rodičům doporučil doktora Mudrocha, se kterým se rodina spojila a který na malou Šárku rovněž pravidelně působil a pomáhal jí.

Dítěti pomáhali léčitelé i doktoři.

Za tři dny začala holčička konečně sama dýchat a krátce poté, 19. ledna, byla převezena do dětské nemocnice, kde musela podstoupit dvě operace. Ty však už snášela velmi dobře i díky péči a lidskému přístupu zdejších lékařů. Kvůli krvácení do mozku se u ní vyvinul obstrukční hydrocefalus, takže jí lékaři na neurochirurgii zavedli nejdříve port na ruční odsávání a později VP shunt na odvod mozkomíšního moku. 19. března byla propuštěna domů. Tehdy vážila jen 2,4 kg, byla však v poměrně dobrém stavu, ačkoliv si lékaři nebyli jistí, zda nebude trvale postižená.

Podle domluvy s rodiči Bradley pravidelně denně o půlnoci „na dálku“ odblokovával“ miminku první a druhý krční obratel, aby se krční páteř udržela odblokovaná a mozek tak byl schopen přijímat energii, vitamíny a minerály a mohl se rychleji regenerovat. Později už stačilo takto působit 2-3x týdně. Působení na dálku trvalo do doby, než byla Šárka propuštěna z nemocnice.

Nyní je to už více než 7 let a Šárka chodí so ZŠ. Prodělala celou řadu vyšetření, včetně genetických a neurologických testů, a zdá se být zcela v pořádku. „Na rozdíl od jiných dětí v jejím věku je droboučká, ale je velmi živá a čiperná, už chodí za ruku, a ačkoliv se zdá být velmi křehká, řekla bych, že reaguje stejně jako ostatní děti,“ říká její babička a matka čtyř sourozenců.

Po více než roce se zdá být malá Šárka úplně v pořádku.

Dodnes považují rodiče Šárky její uzdravení za zázrak. „Lékaři nám nedávali žádnou naději. Od začátku říkali, že se buď z kómatu vůbec neprobere, anebo bude těžce postižená. Pan Bradley s tím nesouhlasil. Pomohl jí, aby se probrala. Díky tomu pak mohla podstoupit všechny operace a cestu za svým uzdravením.“

Případ Šárky však není první, ani poslední, se kterým se Stanley Bradley za doby svého působení v branži věštce a léčitele setkal. „Živím se tím, že pomáhám lidem, kdyby to nefungovalo, nedělal bych to. Vím, že za nemoci mozku, psychické nemoci, ale i různé další stavy mohou blokády v organismu a páteři. Naše tělo i naše orgány mají úžasnou schopnost regenerace, k tomu však potřebují energii a biologicky účinné látky. Proto je třeba bloky, které příjmu brání, najít a odstranit,“ sdělil věštec.

 

Působit se dá dokonce i na ještě nenarozené děti. Ostatně, když se dá zdraví plodu ovlivnit tím, co budoucí matka jí a pije, proč by nebylo možné dodávat dítěti energii nebo mu pomáhat od zdravotních problémů. V době, kdy věštec vystupoval v maďarské televizi, setkal se se ženou ve čtvrtém měsíci těhotenství, které byl diagnostikován Downův syndrom a doporučen potrat.

Uzdravit lze i ještě nenarozené dítě.

„Prohlédl jsem si matku, dítě i otce. Řekl jsem jí, že to dítě není chtěné, že má v oblasti hlavy sraženinu a že jeho otec „zlobí“. Downův syndrom jsem tam neviděl. Potvrdila mi, že jeho otec je gambler a že se zpočátku na miminko těšila, ale kvůli stresu z toho všeho ji to nějak přešlo. Doporučil jsem matce, ať s potratem ještě chvíli počká, že zkusím dítěti odblokovat krční páteř a výsledky by pak měly být dobré. Po měsíci se mi ozvala, že ji gynekolog vyšetřil a že se vše zdá být v pořádku.“

Všichni netrpělivě čekali na to, jaký bude zdravotní stav dítěte po narození. Maďarská televize pak odvysílala celý šťastný příběh a uspořádala oslavu. Miminko totiž bylo úplně v pořádku. Ne všechny příběhy však už mají svůj šťastný konec.

Jiné, dvouleté, dítě poslali rodičům domů umřít s nádorem, který nelze operovat a prý se to bude už jen horšit. Rodiče kontaktovali Brázdu s tím, jestli by jim nemohl nějak pomoct. „Nechci nijak předbíhat, na dítě působím teprve měsíc, ale dříve jen leželo, teď si pomalu začíná sedat, hraje si a rozhodně se nechová tak, jako by mělo každou chvíli umřít. Osobně věřím, že se jeho stav bude měnit už jenom k lepšímu,“ popsal léčitel.

Mezi Brázdovy pacienty však nepatří pouze děti. Dalším z mnoha vyléčených byl pacient s roztroušenou sklerózou z Rokycan. Po roce léčení alternativními způsoby, které mu léčitel navrhl a mezi které patřilo užívání vitamínů a minerálů, akupresury a odblokování páteře, kontaktoval Brázdu s tím, že mu sebrali důchod a že musí do práce, protože je zdravý.

Spolupráce moderní a alternativní medicíny: Je to cesta?

Samozřejmě i lékaři by jistě dokázali vyjmenovat spousty případů, kdy někomu zachránili život, pomohli v komplikované zdravotní situaci a navrátili někomu zdraví. Existují jistě i případy, se kterými si neporadí ani lékaři, ani léčitelé. Možná jsou některé záležitosti mezi nebem a zemí, možná lidské tělo opravdu disponuje neomezenými možnostmi regenerace, pokud mu to příliš nekomplikujeme vlastním životním přístupem a chováním.

Určitě by bylo zajímavé, kdyby současná moderní medicína dokázala více spolupracovat s alternativními a klasickými metodami, jako je tomu například v Číně, kde se lékaři učí starému umění akupunktury a práci s energiemi a s bylinkami ruku v ruce s moderními lékařskými metodami. Možná by pak bylo mnohem snazší někomu zachránit život nebo navrátit zdraví.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.